Kaktusárium

Echinopsis je nejrozšířenějším kaktusem u nás. Do rodu Echinopsis byly zahrnuty i rody Helianthocereus, Hymenorebutia, Pseudolobivia, Soehrensia a Trichocereus. Pozdější diskuse se pak vedly ještě o rodu Lobivia, který nyní patří do rodu Echinopsis a rodu Rebutia, který prozatím zůstal samostatným rodem. Do tohoto velkého rodu jihoamerických kaktusů je dnes řazeno 128 druhů (včetně podrodů) a 1 přírodní hybrid.Tato skupina kaktusů má  také mnoho dalších hybridních forem.

Je považován za jeden z nejodolnějších a méně náročných z hlediska pěstování. Tvarem těla jsou obvykle kulovité později až protáhlé (kyjovité) i sloupovitě protažené středně velké až velké s bohatým habitem tenkých dlouhých jehlovitých trnů, s jednotlivým stonkem i odnožující.Rostou jak na slunných skalnatých místech, tak na pampách, na kamenitých, řídkou vegetací pokrytých svazích And tak i v řídkých lesních porostech a křovinových pásmech často až ve výškách kolem 3500 m.n.m.. Počtem a tvarem žeber, tvarem areol, počtem okrajových a středových trnů a jejich délkou, tvarem i barvou jednotlivé druhy varírují v široké škále.

Na bočních areolách se často objevují silně ochlupená poupata, která se postupně vzpřimují a protahují se v dlouhou ochmýřenou trubku vlastního květu. Ten se u některých druhů plně rozvine až zvečera nebo v noci a většinou silně voní. Jejich doba kvetení je poměrně krátká (i jednodenní). Květy jsou obvykle velké mnohdy s délkou 20 až 25, někdy i 30 cm a průměru až 8 cm. Barvou je většina květů ve škále od čistě bílé přes krémové nádechy až po růžové odstíny. Najdou se ale i druhy s květem červeným, krvavě rudým nebo i žlutým. Jsou to rostliny dlouhověké a některé druhy dosahují poměrně větších rozměrů.Plody kulovité až vejčité,někdy až podlouhlé mnohdy s nepravidelnou délkou, některé plody jsou i jedlé a dužnaté.  Semena jsou kulovitá až vejčitá černá a matná.

Rodina Echinopsisů je velká tak zde popisuji jen pár druhů z mnoha.

  Echinopsis ancistrophora - je představitelem oblíbené skupiny ploše kulovitých, snadno pěstovatelných , bohatě kvetoucích druhů rostlin. Stonek je ploše kulovitý, 4-6 cm vysoký a až 10 cm široký, temeno mírně snížené,žeber 10-16. Květy 12 až 16 cm dlouhé, 12 až 15 cm široké; čistě bílé, žluté, až oranžové. Je proměnlivá v počtu a délce i barvě trnů, ale žádná z
odchylek nebyla popsána jako variet nebo forma. E. ancistrophora je velmi vhodná pro volnou kulturu. Zůstává pak plochá, mohutně vytrňuje a bohatě kvete. Při pěstování ve skleníku vyžaduje hodně čerstvého vzduchu. E. ancistrophora i ostatní příbuzné druhy jsou vhodné pro začínající pěstitele.

Echinopsis arachnacantha - Rostliny stlačeně kulovité, později silně odnožující, jednotlivé stonky až 4 cm široké a 2 cm vysoké, světle až tmavě zelené, často fialově nabíhající, s řepovitým kořenem. Žeber asi 14,květy úzce nálevkovité, 5-6 cm dlouhé, světle žluté až oranžové.Echinopsis arachnacantha je proměnlivý druh.

Echinopsis aurea - skoro kulovitá rostlina až 10 cm vysoká a 6 — 7 cm široká, odspodu odnožující. Stonky jsou tmavozelené se 14—15 žebry. Kvete v letních dnech, jasně žlutými, okolo 9 cm dlouhými a 8 cm širokými květy. Bylo popsáno několik variet, rozdíly mezi nimi jsou nepatrné a bezvýznamné a zřejmě též v závislosti na geografické vzdálenosti nalezišť.

Echinopsis aurea v. dobeana   Echinopsis aurea v. leucomalla  

Echinopsis cardenasiana - Stonek jednoduchý, neodnožující, ploše kulovitý, až 100 mm široký a 50 mm vysoký, temeno mírně vpadlé, pokožka tmavě zelená, lesklá, kořeny mírně zesílené. Květy až 10 cm dlouhé a 5-7 cm široké, karmínově červené. Je proměnlivá v počtu a barvě trnů i v barvě květů.

  Echinopsis carmineoflora    Echinopsis ferox 

Echinopsis hamatacantha - je představitelem oblíbené skupiny ploše kulovitých, snadno pěstovatelných, bohatě kvetoucích druhů rostlin. Stonek je ploše kulovitý, 4-6 cmm vysoký a až 10 cm široký, temeno mírně snížené, epidermis šedozelená, matná; žeber 10-16.Květy 12 až 16 cm dlouhé, 12 až 15 cm široké; oranžové až purpurové. E. hamatacantha , zůstává plochá a bohatě kvete.

Echinopsis leucantha - Stonek kulovitý, krátce válcovitý až 30 - 50 cm vysoký, 15 cm široký, matně zelený až šedozelený. Žeber 14 až 16, přímá. Květy boční, až 17 cm dlouhé, 10 cm široké, bílé.Echinopsis leucantha se odlišuje od ostatních druhů rodu nasazením tyčinek na celé vnitřní ploše trubky a na okraji jícnu tvořících souměrný hustý kruh. Semena jsou větší než u ostatních druhů rodu a ukazují na určitou příbuznost s rodem Trichocereus. Na jednotlivých lokalitách tvoří odlišné formy vzrůstem, počtem žeber i trnů.

  Echinopsis mamillosa v. kermesina - Stonek kulovitého, ve stáří mírně prodlouženého tvaru, až 15 i více cm široký, pokožka sytě zelená, žeber 15-23, nebo i více. Květy od světle karmínově růžových až po tmavokarmínově červené až 18 cm dlouhé a 9 cm široké, nevonící. E. kermesina patří k nejrychleji rostoucím kulovitým kaktusům.Nevonící květy se pootevírají již zvečera, jsou otevřeny až 3 dny. E.var. kermesina od E. mamillosa var. mamillosa se téměř neliší. Rozdíl je však v barvě květů. Zatím co var. kermesina má květy většinou červené u var. mamillosa jsou bílé.

Echinopsis mamillosa v. mamilosa   echinopsis oxygona

Echinopsis obrepanda - Komplex Echinopsis obrepanda zahrnuje asi 20 druhů. Druhy na jednotlivých lokalitách vykazují určitou uniformitu, ale v rámci celého areálu výskytu plynule přechází jeden druh do druhého, jen další průzkumy na nalezištích a porovnání rostlin ve stejných podmínkách kultury nakonec rozhodne, zda celý tento příbuzenský okruh je skutečně jen jediný druh s několika vybranými odchylnými varietami a všechno ostatní jsou jen synonyma těch několika taxonů v rámci mimořádné přírodní variability, nebo zda je to všechno přeci jen přílišné zjednodušení podstatně složitější situace. V kultuře se rozdíly ještě více zmenšují, takže některé „druhy" nelze rozlišit.Stonek jednoduchý, zřídka odnožující, polokulovitý, až 15 cm široký, temeno snížené, hrbolaté, pokožka leskle tmavě zelená; kořen řepovitě zesílený. Žeber 17-18. Květy postranní, z horní části areoly vznikající, 18-20 cm dlouhé, 17-19 cm široké; purpurové.

Echinopsis subdenudata - Stonek jednotlivý, ploše kulovitý, dorůstající výšky asi 8 cm a šířky až 12 cm. Výrazná žebra nesou bílé, vlnaté areoly a z těch vyrůstají trny především v juvenilním stadiu, dospělé exempláře již trny vůbec neprodukují. Květ je velký, v noci se otevírající, vonný a má bílozelenou barvu. Jako sbírková rostlina je velmi oblíben pro svůj výrazný a nezaměnitelný habitus a také pro krásné, vonné květy.

  Echinopsis werdermannii  Stonek kulovitý, později mírně sloupovitý, 15 cm vysoký a 12 cm široký, vzácně odnožující, barvy trávově zelené. Žeber 11. Květ asi 20 cm dlouhý, nálevkovitého tvaru, barvy světle růžové, s tmavším středovým pruhem, který může být téměř neznatelný.Květy se otevírají večer a doba kvetení je závislá na počasí. Jedná se o poměrně uniformní druh, u něhož zatím nebyly popsány žádné variety. Menší proměnlivost je patrná ve tvaru stonku, který může být ploše kulovitý až válcovitý, a v intenzitě zbarvení květů.

Echinopsis  je často již od 19. století zahradníky hybridizován s dalšími druhy echinopsisů. Později, od 30. let minulého století, byl po objevení příbuzných horských lobivií s nimi hybridizován pro získání velkých a barevných květů. Z těchto modernějších hybridů je populární skupina hybridů pod názvem Paramont.

Dalšímy zajímavými hybridy jsou například :

Echinopsis frankii - Hybrid podobný E.obrepanda a Echinopsis calliantholilacina. Echinopsis frankii má nádherné karmínově červené až fialové, velké květy, patří mezi nenáročné kaktusy.

Echinopsis cv. Haku-jo Maru

  Kultivary japonských pěstitelů kaktusů se staly v celém světě velmi populární.Tento japonský kultivar má velmi zvláštní tvar žebra. Vlněné areoly na žebrech mají mezi sebou plstnatou linii, takže se zdá, že areoly jsou spolu spojeny. Předpokládá se, že tento zajímavý kultivar je chimérická rostlina složená ze dvou geneticky odlišných vrstev buněk. Tato meristematická mutace pocházela pravděpodobně z normální Echinopsis. Květy, jako většina ostatních hybridů Echinopsis, jsou dlouhé trubkovité bílé a vonné. V Japonsku se rostlina nazývá „Haku-jo-maru", což ve volném překladu značí „koule se šedými plstěnými pruhy". Tento název vzhled rostliny výstižně charakterizuje. Jejím význačným rysem je plynulý pás bílé plsti podél plochých hřbetů žeber, který ostře kontrastuje s tmavě zeleným tělem rostliny. Šířka plstěných pásů se mění podle podmínek pěstování v kultuře,odnožuje a tvoří shluky.